KATEGORIE: Vtipy o vězních a dozorcích

Babička píše vězňovi za katr a v dopise ho nabádá: „Hlavně si tam dávej pozor, abys nechytl tu amnestii!”

Národní hrdina Jiří Kájínek se prochází se svým kolegou po vězeňském dvoře.
„A co je to ta Einsteinova teorie?” táže se mukl.
„To je teorie relativity,” informuje zbojník z Mírova. „Ty si tady chodíš a přitom sedíš.”

Vypráví několikrát trestaná stařenka: „Když jsem chtěla za přítelem do vězení, nevěděla jsem, jak se tam dostat, tak jsem se nechala zavřít… A pak jsem se za ním zase nemohla dostat na svobodu, když ho pustili!”

Nastoupí chlápek do vězení. Staří mazáci mu poradí, aby zabouchal na dozorce a řekl si o dvanáctku Plzeň. Chlápek to teda udělá. Dozorce přijde, chlápek se nakloní k okýnku, řekne si o tu dvanáctku a dostane šílenou ránu pěstí.
Když se za pár minut probere, zabouchá znova. Dozorce přijde, nakoukne a dostane ránu zpátky se slovy: „Tady vracím flašku!”

Vězni dostávají večeři. Jeden dostane vepřovou kýtu, celý knedlík a láhev vína. Druhý, co je s ním na cele, dostane jen kousek tvrdého suchého chleba a sklenici vody.
„To je nespravedlnost!” křičí na bachaře ten, co dostal jen ten chleba. „Já pracuji od rána do večera a dostanu jen chleba a ten, co nedělá nic, tak dostane vepřovou kýtu!”
„To máte tak…” vysvětluje mu bachař, „vy dostanete to, co si vyděláte a on dostal to, na co má od státu nárok!”

Lékařská prohlídka při přijímání nového, poněkud pomaleji chápajícího vězně. Lékařka: „Kdy jste byl naposledy očkován proti tetanu?“

Vězeň po chvilce ticha: „Myslíte jako očkování proti kérce?“

Mladý bachař jednoho rána zaťuká na dveře kanceláře ředitele a vyklopí mu, co už mu delší dobu leží na srdci: „Pane řediteli, znáte toho násilníka ze samotky, toho, co znásilnil dceru pana soudce?”
„Ano, vím, o koho jde. Co je s ním? Dělá problémy?”
„To ne, pane, ale lámu si hlavu s rozsudkem. Pan soudce říkal, že ho máme zavřít, až zčerná, ale on je od té doby, co drží hladovku – to bude asi čtvrt roku, stále bělejší a bělejší!”

Bezdomovec v chládku odpovídá na dotaz spoluvězně, proč ho vlastně poctil svou přítomností.
„Vybíral jsem popelnice…”
„A za to že tě zašili?” kulí oči druhý kriminálník.
„Jo, vybíral jsem starý škodovky, žiguly…”

„Proč jsi byl vlastně v base?”
„Za to, že jsem jel příliš pomalu!”
„Za to se snad nezavírá?”
„No, ono to auto nebylo moje!”

„V lochu jsem pečenej, vařenej,” prohlásil jeden lotr a skončil na elektrickém křesle.

Upozorňuje večer bachař vězně: „Zítra ráno nikam nechoďte, budeme vás nutně potřebovat.”
„Na co?” zajímá se trestanec.
„Na elektrické křeslo.”

„Můj manžel je jako medvěd,” oznamuje holkám v kavárně žena trestance.
„Jak, jako medvěd?”
„Taky od rána do večera bručí!”

Ředitel věznice si zavolá vězně a povídá: „Jak vysoko vyskočíš?”
A vězeň odpoví: „Moc ne, asi tak půl metru.”
Ředitel ho odmění dvěma rohlíky.
Zavolá si dalšího vězně: „Jak vysoko vyskočíš?”
„Asi tak metr.”
Ředitel mu dá půlku chleba.
Vězni si to pak povídají, že prý kdo vyskočí výš, dostane větší příděl. A za chvíli zavolá ředitel dalšího vězně: „Kolik vyskočíš do výšky?”
A vychytralý vězeň odpovídá: „Asi tak čtyři metry.”
Ředitel bez váhání pronese: „Zastřelit, přeskočí plot!”

Dvě ženy spolu sdílí 20 let jednu vězeňskou celu. Na svobodu je pouští ve stejný den. Před branami věznice říká jedna druhé: „Stav se dnes večer, abych ti to mohla dopovědět.”

Za mřížema kleje vězeň: „Už nikdy nebudu vykrádat čerstvě natřený auto!”

Uprchlý vězeň se zlobí na mřížkovaného kolegu: „Hlavně, že ses za těma mřížema hezky opálil!”

Zloděj v lochu dovypráví svůj hrdinský příběh a jeho spoluvězeň se zajímá: „A jak ses mohl plazit, když jsi měl obě ruce zlomené?”
„Pomáhal jsem si jazykem.”

Vězeňský kaplan promlouvá k recidivistovi, který již potřetí sedí za vyloupení pokladny: „Můj synu, až se dostaneš na svobodu, rád ti budu pomáhat.“
„Moc děkuji za nabídku důstojnosti,“ povídá vězeň „Ale na to musí být odborník.“

Do cely přijde nový vězeň. Představí se ostatním a obrátí se na toho, co vypadá, že to tam všechno vede, s otázkou: „A proč tu sedíš ty?”
Drsňák převalí v hubě žváro a zazubí se: „Přece nebudu těch deset let stát!”

Vězňova žena je na pohovoru u ředitele věznice a oroduje za svého muže: „Pane řediteli, nemohl byste mu dát nějakou lehčí práci, on se mi únavou ztrácí před očima!“
„Rád, ale jakou? Vždyť přece lepí pytlíky.“
„Mně ale říkal, že noc co noc kope nějaký tunel…“