KATEGORIE: Vtipy o pohádkách (pohádky)

Jak si přivydělávají vodníci?
Prodávají utopence.

„Budulínku, Budulínku, povozím tě na ocásku,” nabízí se lstivá liška.
„Já nechci,” namítne chlapec, „tatínek mi koupil bavoráka!”

„Otec sice má korunu, ale nejsme chudí!” dotčeně se brání princezna.

Starý rybář vytáhl zlatou rybku a ta se mu zařekla, že pokud ji nechá naživu, splní mu jakákoliv tři přání.
„A opravdu jakákoliv?” ujišťuje se rybář.
„Co vás napadne,” odvětí rybka.
Děda se zamyslí a pak povídá: „Tak já bych teda chtěl blonďatou brunetku s černými vlasy!”

Co je to vodnický hattrick?
Tři utopení lidé za jeden den.

Kdo vyhrál pohádkový přebor v plavání?
Plaváček.

Přijde princ se zlatým střevíčkem do krematoria a ptá se: „Není tu náhodou někde Popelka?”

„Plaváčku, Plaváčku,” kárá hocha sudička, „už jsi zase přinesl ze školy další pětku?!”

Babička vypráví vnoučkovi Pepíčkovi pohádku: „Smolíček byl malý pacholíček a byl u jednoho jelena, který měl zlaté parohy…”
„Zlaté parohy,” zaujme chlapečka, „to už mu jako srnka padesát let zahýbala?”

Přiletí typicky shrbená silueta čarodějnice k benzinové pumpě, dosedne u čerpadla a říká: „Super!”

Mrazík. Přijde Ivánek ke kadibudce a spustí: „Chaloupko, chaloupko, ať je mi vhod…”

Karkulka se ptá bábiny: „Babičko, proč máte tak velký nos?”
„Spletla jsem si heroin s kypřícím práškem,” přiznává barvoslepá stařenka.

Na dveře chlívku zaklepe vlk a povídá: „Kůzlátka, děťátka, otevřete! Já jsem vaše maminka, mlíčka jsem vám donesla!”
A zevnitř se ozve: „Jdi do prdele, vlku. My jsme sirotci!”

„Můj pane, nemyslíte, že už je pro vás ten královský kočár poněkud malý?” pravil komorník králi, který se veze v dětském kočárku.

„Ne, my tě neunesem,” ujišťovaly chlapce jeskyňky, „to sis ještě nevšiml, kolik jsi za tuhle zimu přibral?!”

Proč vlk číhal na Karkulku v babiččině posteli?
Aby si spravil chuť.

V lese řádil vlk mrdák, a tak maminka Karkulce obstarala na cestu k babičce masivní kovový pás cudnosti. Mezitím se u babičky zastavil pan hajný a povídal: „Tak jsem čekal u cesty, jestli vlk nečíhá na karkulku, a ten neřád zatím lítá po lese jako praštěnej s autogenem.“

Taková ta strmá propast, v ní ze skály roste cosi jako silnější větev. Té větve se jednou rukou drží děda, ve druhé má knihu a spokojeně si čte. Nahoře se objeví mladík, lehne si ke kraji propasti a volá dolů: „Dědečku, slyšel jsem, že prý jste kouzelný dědeček!”
Děda se jen tak pustí větve, nasliní si prst, obrátí stránku v knížce a jak se znova chytá větve, povídá: „Kam ti mladí chodějí na takové blbosti!”

Karkulka jde lesem a vyskočí vlk, že ji sežere.
Karkulka má ale poslední přání, aby jí to vlk pořádně udělal.
Vlk se snaží, ale Karkulka pořád ještě, ještě, ještééé,…… až vlk chcípne a Karkulka pokračuje v cestě.
Přijde hajný a povídá: „Až já tu ludru v tom červeném čepečku chytnu, co já té potvoře malé udělám???!!! To je tento týden už pátý vlk!“

Porybný se vrátí z hospody a zjistí, že mu vyschl rybník.
„Proboha! Kam se poděla všechna voda?!” zděsí se.
Náhle se z bahna vynoří zelená silueta vodníka: „Ti pitomci hasiči si náš rybník spletli s požární nádrží!”