Ptá se klaun ředitele:
„Pane řediteli, pane řediteli, co je to hříbě?“
„Přece dítě koně, klaun.“
„A jak se jmenuje matka toho hříběte , pane řediteli?“
„Přece kobyla, klaun.“
„A jak se jmenuje tatínek, pane řediteli?“
„Hřebec, klaune.“
„A má takové hříbě taky nějakého strýčka, pane řediteli?“ vyptává se klaun dále.
„Ano, má. Tomu se říká valach.“
„A pane řediteli, kdy můžeme nazvat vůbec nějakého koně koněm?“
KATEGORIE: Vtipy o cirkusech (cirkusácích)
„A nebojíte se, klaune, chodit sám v noci po městě?“
„Nebojím, pane řediteli. Já znám karate, džudo…“
„No to jste výborný, klaun!“
„… a ještě pár japonských výrazů.“
Za ředitelem cirkusu doběhne ošetřovatel: „Pane řediteli, slon nám prochlad, strašně kašle.“
Řiditel: „Dejte mu půl vědra horkého grogu.“
Druhý den se ředitel ptá: „Tak, jak se má ten nemocný slon?“
„Ten nemocný se už má dobře, ale teď strašně kašlou všichni ostatní!“
V cirkuse dělají nábor nových zaměstnanců.
„Tak co umíte?“
„Vylezu až nahoru nad šapitó a skočím dolů do láhve od piva.“
„To není možný, v tom musí být nějaký trik.“
„No, máte pravdu. Požívám takový malinký trychtýřek.“
„Pane řediteli, pane řediteli! Jestlipak víte, co dělá pes, když stojí na třech nohách?“
„Ale August, to se přece nehodí, tady před diváky…“
„A proč ne? Přece dává pánovi pac!“
Klaun August běhá dokolečka a křičí:
„Pane řediteli, pane řediteli!“
„Co je zase, August?“
„Pane řediteli, může se říkat panu řediteli osle?“
„Samozřejmě, že ne, August!“
„A pane řediteli, může se oslovi říkat pane řediteli?“
„To se může, August!“
„Tak to vám pěkně děkuju, pane řediteli!“
Manželka jednoho postaršího, trochu tělnatějšího drezéra, který si dal rád po obědě dvacet, se jednou celá udýchaná vracela z většího nákupu. Vešla do maringotky, hodila tašky na stůl, unaveně dopadla na židličku a spustila: „Ty chlape jeden líná. Co jsem byla pryč, nic jsi neudělal?“
„Ale jo. Zrovna před chvílí jsem nalakoval tu židličku, co na ní sedíš.“
Bezprostředně po prvním vystoupení nového artisty přiběhl k němu ředitel a tiskne mu nadšeně ruku:
„Bylo to vynikající, mistře!“
Artista ho změří svým chladným pohledem a praví:
„Tak proč nesedíte v publiku a netleskáte?“
Povídá klaun řediteli:
„Pane řediteli, dnes po představení budu mít večeři za patnáct tisíc korun!“
„To se pořádně rozšoupneš, klaun. Půjdeš do nějaké lepší restaurace?“ diví se ředitel.
„Ale kdepak, jen jsem ukradl jednoho čistokrevného psa s rodokmenem!“
„Víte, že u nás byly minulý víkend dva cirkusy?“
„Ne, jaké?“
„No přeci cirkus Humberto a cirkus Referendum.“
K řediteli cirkusu přijde chlap a vysvětluje mu, jaké má připravené nové číslo, které má oživit obehraný program.
„Do obrovské kádě v manéži se nalejou řídké výkaly, u stropu bude viset na laně pytel s pískem. Dovedete si představit, pane řediteli, tu krásu… Podělaná manéž, podělaní diváci, podělaný chlap, co přeseknul to lano, podělaná hudba zahraje tuš a já vejdu celý v bílém.“
K řediteli cirku přijde chlápek s žádostí o místo krotitele tygrů.
„Bohužel dnes už je obsazené, ale zkuste přijít zítra.“
„Střelnice mi byly ukradeny z pátku na sobotu, když jsem je minulý týden dal dceři s kolotočem jako svatební dar.“
Přijde chlap do cirkusu a hned za ředitelem, že má úžasné číslo. Ředitel se jde tedy podívat do manéže, co je to za zázrak. Chlápek se rozeběhne a začne mávat rukama. Vyletí metr nad zem a pak už lítá po celé manéži. Vylétne až ke stropu a pak zase zpět. Když dosedne na zem, ptá se dychtivě ředitele, co si o tom myslí. Ředitel se zamyslí a pak praví: „Nic jiného neumíte, jen napodobovat ptáky?!“
Vypráví klaun kolegovi:
„V těchto botách již vystupuji patnáct let a pořád jsou dobré!“
„A kdes je kupoval?“
„Ty jsem nekupoval, ty jsem zdědil po dědovi.“
Zavolal si ředitel klauna a povídá mu přísně:
„Máte výpověď, August!“
„A pročpak, pane řediteli?“ nechápe klaun.
„Už začínáte být lidem pro smích…“
Vypráví šéf vzdušného čísla:
„To jsme vám jednou vzali do skupiny holku, to vám byla ženská, něco ohromnýho, dočista krev a kroupy – no hotový jelito.“
U ředitele cirku se hlásí dva artisi o místo – malý muž s velkým kufrem a velký s malým kufrem.
„Jaké předvádíte číslo,“ zajímá se ředitel.
„Moje číslo spočívá v tom,“ říká velký muž, „že v malém kufru mám kladivo a tak dlouho s ním tluču toho malého po hlavě, až ho zatlačím do země.“
„No a co máte v tom velkém kufru?“
„Tam jsou prášky proti bolestem hlavy,“ odpovídá malý chlápek.
Víte, kolik cirkusáků je potřeba na výměnu žárovky ?
.
.
Dva. Jeden šroubuje a druhý dělá na buben virbl.
Bezprostředně po prvním vystoupení nového artisty přiběhl k němu ředitel a tiskne mu nadšeně ruku:
„Bylo to vynikající, mistře!“
Artista ho změří svým chladným pohledem a praví:
„Tak proč nesedíte v publiku a netleskáte?“