„A nebojíte se, klaune, chodit sám v noci po městě?“
„Nebojím, pane řediteli. Já znám karate, džudo…“
„No to jste výborný, klaun!“
„… a ještě pár japonských výrazů.“
KATEGORIE: Vtipy o cirkusech (cirkusácích)
Za ředitelem cirkusu doběhne ošetřovatel: „Pane řediteli, slon nám prochlad, strašně kašle.“
Řiditel: „Dejte mu půl vědra horkého grogu.“
Druhý den se ředitel ptá: „Tak, jak se má ten nemocný slon?“
„Ten nemocný se už má dobře, ale teď strašně kašlou všichni ostatní!“
V cirkuse dělají nábor nových zaměstnanců.
„Tak co umíte?“
„Vylezu až nahoru nad šapitó a skočím dolů do láhve od piva.“
„To není možný, v tom musí být nějaký trik.“
„No, máte pravdu. Požívám takový malinký trychtýřek.“
„Pane řediteli, pane řediteli! Jestlipak víte, co dělá pes, když stojí na třech nohách?“
„Ale August, to se přece nehodí, tady před diváky…“
„A proč ne? Přece dává pánovi pac!“
Klaun August běhá dokolečka a křičí:
„Pane řediteli, pane řediteli!“
„Co je zase, August?“
„Pane řediteli, může se říkat panu řediteli osle?“
„Samozřejmě, že ne, August!“
„A pane řediteli, může se oslovi říkat pane řediteli?“
„To se může, August!“
„Tak to vám pěkně děkuju, pane řediteli!“
Manželka jednoho postaršího, trochu tělnatějšího drezéra, který si dal rád po obědě dvacet, se jednou celá udýchaná vracela z většího nákupu. Vešla do maringotky, hodila tašky na stůl, unaveně dopadla na židličku a spustila: „Ty chlape jeden líná. Co jsem byla pryč, nic jsi neudělal?“
„Ale jo. Zrovna před chvílí jsem nalakoval tu židličku, co na ní sedíš.“
Bezprostředně po prvním vystoupení nového artisty přiběhl k němu ředitel a tiskne mu nadšeně ruku:
„Bylo to vynikající, mistře!“
Artista ho změří svým chladným pohledem a praví:
„Tak proč nesedíte v publiku a netleskáte?“
Povídá klaun řediteli:
„Pane řediteli, dnes po představení budu mít večeři za patnáct tisíc korun!“
„To se pořádně rozšoupneš, klaun. Půjdeš do nějaké lepší restaurace?“ diví se ředitel.
„Ale kdepak, jen jsem ukradl jednoho čistokrevného psa s rodokmenem!“
„Víte, že u nás byly minulý víkend dva cirkusy?“
„Ne, jaké?“
„No přeci cirkus Humberto a cirkus Referendum.“
Ptá se klaun ředitele:
„Pane řediteli, pane řediteli, co je to hříbě?“
„Přece dítě koně, klaun.“
„A jak se jmenuje matka toho hříběte , pane řediteli?“
„Přece kobyla, klaun.“
„A jak se jmenuje tatínek, pane řediteli?“
„Hřebec, klaune.“
„A má takové hříbě taky nějakého strýčka, pane řediteli?“ vyptává se klaun dále.
„Ano, má. Tomu se říká valach.“
„A pane řediteli, kdy můžeme nazvat vůbec nějakého koně koněm?“
U ředitele cirku se hlásí dva artisi o místo – malý muž s velkým kufrem a velký s malým kufrem.
„Jaké předvádíte číslo,“ zajímá se ředitel.
„Moje číslo spočívá v tom,“ říká velký muž, „že v malém kufru mám kladivo a tak dlouho s ním tluču toho malého po hlavě, až ho zatlačím do země.“
„No a co máte v tom velkém kufru?“
„Tam jsou prášky proti bolestem hlavy,“ odpovídá malý chlápek.
Víte, kolik cirkusáků je potřeba na výměnu žárovky ?
.
.
Dva. Jeden šroubuje a druhý dělá na buben virbl.
Bezprostředně po prvním vystoupení nového artisty přiběhl k němu ředitel a tiskne mu nadšeně ruku:
„Bylo to vynikající, mistře!“
Artista ho změří svým chladným pohledem a praví:
„Tak proč nesedíte v publiku a netleskáte?“
Markéta přiběhne domů a radostně volá:
„Mami, víš, s kým jsem se dnes seznámila?“
„To nevím, povídej…“
„S Markem… A představ si mají koně, hrad a dokonce i vlastní střelnici…“
„Táto, slyšel jsi?“ volá máma. „To by byla partie.“
„Uklidněte se obě,“ zabručí táta, „to je určitě syn místního kolotočáře… Jeho táta na to kdysi balil mojí sestru.“
„Pane řediteli, víte, jak chytíme jednoho vlka?“
„Nevím, Bimbo!“
„Chytneme jich deset a devět pustíme.“
Kouzelník vytahuje z klobouku jednoho králíka za druhým a podává je skromně oděné, tělesně vyspělé asistence.
„Nádherní králící,“ povídá paní Nováková.
„Jací králíci,“ povídá manžel.
„Víte, pane řediteli, co roste bez slunce i bez vody?“
„Nevím, klaun.“
„Přece ceny.“
„Přátelé, představte si, co se stalo.“ vypráví s úžasem svým společníkům z cirkusu polykač nožů.
„Můj synek, kterému je teprve devět měsíců, spolkl první špendlík!“
Přijde borec do hospody a vidí, že je tam úplně prázdno. Tak si sedne k baru a říká majiteli hospody, že by pro něj měl skvělý nápad, jak zvednout návštěvnost. Majitel je pochopitelně celkem vstřícný, jelikož by to rád přivítal. Tak ten chlápek vytáhne takovou plechovou krabici a na ni postaví kachnu s kloboukem. A kachna najednou začne tancovat na špičkách. Majiteli se to hrozně líbí a tak říká, že to za těch pět stovek, o které si ten maník řekl, bere. Plácnou si, krabici postaví na pult. Do druhého dne se novinka rozkřikne a každý se jde podívat. V hospodě narváno. Zase přijde ten chlápek a baví se s majitelem: „Tak co, jak jste spokojený ?“
„Jo, je to bezva. Jen mi řekněte, jak to uděláte, aby ta kachna přestala tancovat?“
„To je snadné. Stačí otevřít tu krabici a sfouknout ty svíčky uvnitř.“
„Kde pracuješ?“
„V cirkuse.“
„A co, dobrá práce?“
„Jo, celkem to ujde. Dvakrát denně strčím na chvíli hlavu lvovi do tlamy a potom mám zase volno.“