Babička se ptá vnuka: „Tak co, Pepíčku, jak jde život?”
„No, ujde to, jen s tvou dcerou jsou neustále problémy!”
KATEGORIE: Vtipy o Pepíčkovi
Pepíček tráví prázdniny u dědečka na vesnici.
„Pepíčku, mohl bys mi dojít k pumpě pro vodu?” prosí ho jednou děda.
„Jasně, dědo,” odvětí vnuk a vydá se na cestu.
Za tři hodiny se vrátí a dědeček se na něj rozzlobí: „Kde jsi tak dlouho trajdal? Neřekl jsem ti, že mi máš dojít pro vodu?!”
„Ale vždyť ti ji nesu,” brání se hoch. „Já za to nemůžu, že je nejbližší benzinka tak daleko!”
„Na hodinkách sice máš 1-4,” zlobí se na Pepíčka promočená učitelka s kýblem na hlavě, „je to ale v anglickém tvaru!”
Prvňáček Pepíček se přiřítí ze školy a oznamuje mamince: „Mami, mami, mám ti od pana učitele vyřídit, že ti mockrát děkuje!”
Maminka se diví: „A za co, Pepíčku?”
„Když se mě ptal, jestli mám nějaké mladší sourozence, řekl jsem mu, že ne!”
Třída se chystá na výlet a starostlivá učitelka se ptá dětí: „Máte všichni kolo?”
Všichni přikývnou. Ale učitelka si je jistá, že Pepíček kolo nemá, a tak se ho raději ještě zeptá: „I ty, Pepíčku?”
„No, svoje kolo sice nemám,” připustí Pepíček. „Ale nemusíte si se mnou dělat starosti, paní učitelko. Půjčím si rezervu z taťkova traktoru, on ji beztak nepotřebuje!”
Ve škole zvoní zvonek umíráček. Pan učitel se ptá dětí: „Kdo to umřel?”
Pepíček se přihlásí a povídá: „To byl Tomáš Marný!”
„Jak to víš, Pepíčku?” zírá kantor jak čerstvě vyoraný myšák.
„Včera večer jsem poslouchal maminku a tatínka v ložnici,” vykládá hoch, „a maminka říkala: To máš marný, ten už nevstane!”
„Pepíčku, jaké vlasy má tvůj otec?”
„On má jenom hlavu!”
„Pepíčku, jak velký je slon?”
„Jako svině, paní učitelko.”
V jedné české soukromé základní jazykové škole ve třetí třídě si učitel v hodině slovenštiny ověřuje, jaký za ty tři roky udělali žáci pokrok. Vyvolává je a dává jim české slova a i lehčí věty, aby je přeložili do slovenštiny. Vyvolá Pepíčka a ptá se ho, zda viděl v televizi film Limonádový Joe.
„Jo, pane učiteli, viděl a moc se mi líbil.”
„A Pepíčku, uměl bys název toho filmu přeložit do slovenštiny?”
Pepíček se chvíli zamyslí a pak prohlásí: „Malinovkový Jano… a například veverka se slovensky řekne drevokocúr, pane učiteli.”
„Pepíčku,” osloví žáka učitelka, „znáš nějakého plaza?”
„Ano, prosím,” odpoví hoch. „Had.”
„Správně,” chválí ho učitelka. „A ještě nějakého bys věděl?”
„Samozřejmě,” povídá Pepíček. „Druhý had!”
Maminka říká Pepíčkovi: „Když se ti tak líbí Harry Potter, nechceš být také kožním lékařem?”
„Ale Harry není kožní lékař…”
„Opravdu, tak proč pořád mluvíš o Bradavicích?”
„Při zajetí hrozil partizánům trest smrti,” vypráví dětem učitel.
Přihlásí se Pepíček s touto úvahou: „Ale to už jim stejně mohlo být jedno, když už byli zajetí, viďte?”
Učitelka se zlobí: „Hitlerovci byli Hitlerovi stoupenci, Pepíčku, ne milenci!”
Pepíček se polije v restauraci polévkou a říká tatínkovi: „Zase ti maminka nafackuje!”
„Nevím, proč mně?”
„Nedával jsi na mě pozor, když jsem jedl!”
Pan učitel se ptá Pepíčka: „Pepíčku, řekni mi, co je to málo a co je to moc?”
„Pane učiteli, málo je jedna cihla na barák. Moc je jednou cihlou dostat po hlavě.”
Pepíček přišel domů celý mokrý.
„Co se ti stalo?” ptá se matka.
„Hráli jsme si na psy.”
„No a co?”
„Já byl patník…”
„Mami, víš, kolik zubní pasty je v jedné tubě?”
„Nemám tušení, Pepíčku.”
„Ale já to vím! Od televize až ke gauči!”
„Pepíčku, jak to, žes házel po dědečkovi kameny?”
„Já už nebudu.”
„Už ani nebude zapotřebí.”
Pepíček prosí o velké přestávce spolužáka: „Hele, Fando, já tady čtvrtou hodinu nebudu, musím k doktorovi. Nemohl bys mi teď na chvíli půjčit sešit, že bych si to od tebe opsal?”
Učitelka v první třídě se ptá: „Pepíčku, co budeš mít, když ti maminka dá dvě žvýkačky a tatínek jednu?”
„Svěží dech!”