Bohatá dáma se po krátké aférce loučí s bezdomovcem a její poslední slova, když mu dává košem, jsou tato: „Nezlob se, ale nemohu své city investovat do takového pochybného individua, jako jsi ty…”
„No dobře,” vyčítá jí skleslý pobuda, „ale do pochybných podniků své peníze investovat můžeš, viď?!”
KATEGORIE: Vtipy o bezdomovcích a žebrácích
Co vstává lidem hrůzou?
Vlasy.
A co plešatému bezdomovci?
Blechy.
Chlubí se dva bezdomovci kolegům z ulice: „Včera jsme byli na svatbě a pořádně jsme se nadlábli!”
„Nekecejte, chlapi. Jak jste to dokázali?”
„No jednoduše. Ženichovi jsme řekli, že jsme příbuzní ze strany nevěsty, nevěstě, že jsme ze strany ženicha – a než si toho někdo všimnul, už jsme byli přecpaní!”
U kostela, chlapík žebrákovi: „Dal jsem vám sto korun, aspoň poděkovat byste mohl.”
Žebrák: „A co, zázraky byste chtěl? Vždyť jsem hluchoněmý!”
„Pane, prosím dejte mi sto korun, od rána jsem nic nejedl.”
„Já taky ne.”
„Tak mi prosím dejte dvě stě, ať vás mohu pozvat.”
K dobře vypadajícímu pánovi přistoupí hubený žebrák a s nataženou rukou mu říká: „Jsem Pepa Novák. Už týden jsem nic nejedl…”
Pán mu potřepe rukou a povídá: „Jsem Rajko Doleček, gratuluji vám k té výdrži.”
„Stálý plat, padesát tisíc měsíčně, firemní vůz, mobil, stravovací lístky… Určitě vás přijmeme, už můžete rozvázat svůj současný pracovní poměr, ujišťoval mne personální vedoucí,” vypráví spolunocležníkům v lepenkových krabicích čerstvý bezdomovec.
Bohatá dáma se po krátké aférce loučí s bezdomovcem a její poslední slova, když mu dává košem, jsou tato: „Nezlob se, ale nemohu své city investovat do takového pochybného individua, jako jsi ty…”
„No dobře,” vyčítá jí skleslý pobuda, „ale do pochybných podniků své peníze investovat můžeš, viď?!”
Bezdomovec mávne na blížící se popelářský vůz a loučí se s kamarádem: „Tak se měj – už mi to jede!”
Potkali se dva žebráci. Jeden z nich si vydělal za krátkou dobu tisíc korun.
„Copak jsi těm lidem říkal, že tě tak obdarovávali?”
„Že mi umřela žena!”
Paní Konrádová už delší dobu sleduje upraveného muže v kvádru, který vybírá z košů autobusové jízdenky. Jde k němu a opovržlivě se zeptá: „Máte to zapotřebí, hrabat se tu v popelnicích?”
„Mám – všechny ty lístky si dám do nákladů!”
Na úřadu práce: „Jméno?”
„Radim Pařízek.”
„Adresa?”
„Bezdomovec.”
„Číslo domu?”
Bezdomovci na ulici leští kontejner jako diví. Udivený kolemjdoucí se ptá, co to dělají.
Jeden z bezdomovců mu oznámí: „Víte, máme domovní úklid.”
K bezdomovci přistoupí pán středních let: „Příteli, měl bych k vám takovou prosbu. Vybíráme se ženou popelnici před dům, nemohl byste nám poradit, když jste ten vyběrač popelnic?”
Hezká holka si sedne v parku na lavičku, natáhne si nohy a odpočívá. Za chvíli k ní přijde bezdomovec a povídá:
„Ahoj, lásko, nepůjdem se projít?“
ona: „No tohle, copak jsem nějaká prostitutka, nebo co?“
on: „Tak teda ne, ale co potom děláš v mojí posteli?“
Hezká holka si sedne v parku na lavičku, natáhne si nohy a odpočívá. Za chvíli k ní přijde bezdomovec a povídá:
„Ahoj, lásko, nepůjdem se projít?“
ona: „No tohle, copak jsem nějaká prostitutka, nebo co?“
on: „Tak teda ne, ale co potom děláš v mojí posteli?“
Po ulici jde chlápek a je viditelně naštvaný. Když na rohu zlostně kopne do koše, osloví ho opodál stojící bezdomovec: „No tak, člověče, uklidni se. Proč jseš vlastně tak naštvanej?”
„Hospodský mě vyhodil z hospody,” stěžuje si agresivní chlapík, „že už prej mám dost!”
„To buď ještě šťastnej,” utěšuje ho bezdomovec, „mě vyhodil, že mám málo!”
Pod mostem leží dva bezdomovci a ten jeden povídá: „Hele Karle, teď se všude mluví o té finanční krizi, myslíš, že se to nějak dotkne i nás?”
„No jasně!” povídá Karel.
„A jak, prosím tě?”
Karel: „No, máš nějaký kamarády bankéře, manažery nebo podnikatele?”
„To teda nemám.”
Karel: „Tak vidíš, teď je brzy budeš mít…”
„Tak začínám věřit tomu, že ta finanční krize je opravdu vážná a v médiích vůbec nepřehání.”
„A co tě přimělo tak najednou změnit názor?”
„Dneska ráno jsem šel vyhodit odpadky a už ve dveřích čekal bezdomovec, aby si je ode mě přebral.”
Žebrák postával na ulici a v každé ruce držel jeden klobouk. Jeden kolemjdoucí mu do jednoho klobouku něco hodil a zvědavě se ptá: „Hele, proč držíš v každé ruce jeden klobouk?”
„Obchody jdou v poslední dobou dobře, tak jsem se rozhodl otevřít novou pobočku.”