KATEGORIE: Vtipy o svatbách

„To je ale nádherný oblek,” chválí při svatebním obřadu svého nastávajícího nevěsta.
„To bych řekl – taky jsem ho měl na tatínkově pohřbu!”

Ženich se po svatbě přiznává nevěstě: „Odpusť, miláčku, ale zatajil jsem ti, že platím alimenty na dvě děti…”
„Nic si z toho nedělej,” odvětí novomanželka. „To nám díru do rozpočtu neudělá. Já zase na dvě děti alimenty dostávám!”

Před svatbou: „Seděla u vody, trhala jahody…”
Po svatbě: „Seděla u vody, já trhal jahody…”

Vypráví ornitolog po svatební noci: „Nestálo to za nic – až do rána jsem ji musel přesvědčovat, že kolibřík je taky pták!”

Svatební obřad, ženich v kvádru, na rameni pytel s golfovými holemi. Na dotaz nevěsty odpovídá: „Obřad tak za hodinu skončí a co budu dělat potom?”

„Dnešní mládež cítí hrůzu před svatbou.”
„To se pozná pokrok ve vzdělání. Já až do svatby něvěděl, co je to hrůza.”

„Do čeho se to jen, chlapče, ženeš,” brouká si na velkolepé svatbě sám pro sebe chudý ženich. „Nevěsta je jako ropucha, tchyně nezastaví pusu, tchán je pod pantoflem! Ach, jak je to těžké vydělávat melouny.”

Novomanželé na svatební cestě. Ona: „Miláčku, ale nebudeme se líbat na veřejnosti, ať si všichni myslí, že jsme svoji už dlouho.”
On: „Dobře, drahá, tak tady máš kufry a dál je nes sama.”

„To je ale nádherný oblek,” chválí při svatebním obřadu svého nastávajícího nevěsta.
„To bych řekl – taky jsem ho měl na tatínkově pohřbu!”

Na některých radnicích ve svatebních síních zavedli novou placenou službu. Před konečným dotazem na ženicha vložili větu: „Máte právo mlčet. Vše, co od této chvíle řeknete, může být použito proti vám.”

„… a tímto vás považuji za muže a ženu,” dokončil kněz svatební obřad a celým sálem se rozezněl hit od Tatabojs: „Od té chvíle víte, že už se jí nezbavíte…”

Tchán k zeťoví: „Když jsi se teď oženil, doufám, že přestaneš provádět hlouposti.”
„Pochopitelně, tahle svatba byla mou hloupostí poslední!”

„Maminko,” povídá dcera při oblékání svatebních šatů, „musím se tě zeptat na něco velice důležitého.”
„Ach, ano vím,” odvětí matka. „Čekala jsem, že se mě na to zeptáš. Tak podívej se, dnes večer se dozvíš, že rozdíl mezi mužským a ženským tělem je větší, než jsi tušila. A myslím, že až se to dozvíš, bude to pro tebe možná i nádherné překvapení.”
„Ale maminko, to já už všechno znám,” odvětila dcera. „Já jen nevím, prosím tě, jak se dělají játrové knedlíčky.”

Táže se novomanželka manžela: „Jak se, prosím tě, píše slovo fiasko?”
„Proč se ptáš?”
„Ale to nic, já jen píšu dopis mamince, jaká byla svatební noc!”

Ženich se před obřadem přimotá ke knězovi a šeptá: „Důstojný otče, mohl bych se vás ještě před svatebním obřadem na něco zeptat?”
„Jen se ptej, synu.”
„Jakou má moje manželka záruční dobu?”

Několik měsíců po svatbě se ptá matka novomanželky: „Tak co, jak se k tobě chová tvůj muž?”
„Výborně, dá mi všechno, co potřebuji!”
„To asi potřebuješ sakra málo,” míní zkušená matka.

Nápis na květinářství: „Nabízíme krásné svatební kytice. Stálým klientům výrazné slevy.”

Nesnáším svatby. Nenávidím, když mě příbuzní plácají do zad a říkají: „Další jseš na řadě ty!”
Oplácím jim to na pohřbech – říkám jim to samé…

Nevěstě se na svatbě udělalo nevolno, ženich ji vzal nahoru do ložnice a pochopitelně využil situace. Když se vrátí dolů, ptá se ho farář, jak to dopadlo.
„Dobře, dal jsem jí nějaké kapky a už je jí dobře.”
Farář si ho prohlédne a pak praví: „Vidím, že lékárnu máte ještě otevřenou…”

Co je to svatební noc?
Přechod mezi „směli” a „museli”.