KATEGORIE: Vtipy o indiánech a kovbojích

Jdou dva Židi kolem saloonu a zastaví je nějaký kovboj a jednomu z nich vyhrožuje: „Ani krok, nebo z tvého kamaráda udělám cedník!”
Žid se zamyslí a pak říká kovbojovi: „Díky za nabídku, ale mně by se spíš hodila nerezová pánev…”

Old Šutrhand a Víno2 cválají horkou prérií a zahlédnou zaprášeného kojota. Indián se raduje: „Podívej, Oldo, to je můj bratranec!”
„Ten čokl?” odflusne si Old Šutrhand.
„Jasně, že on. Inču-Čuňák říkal, že syn jeho bratra je prašivej kojot!”

Jak se říká nejrozšířenějšímu účesu na Divokém západě?
Skalp.

Svěřuje se malý indiánek tatínkovi náčelníkovi: „Až budu velkej, chtěl bych studovat v České republice.”
„Kdeže?” diví se náčelník.
„V České republice,” zopakuje indiánek. „Slyšel jsem, že tam za dolar seženu tři indiánky!”

Jistý kovboj od Saskatoonu dokázal ustřelit člověku chloupek z těla. A taky na to byl patřičně hrdý a kde mohl, svůj úchvatný kousek předváděl. Po jednom takovém vystoupení k němu přišel jistý Kanaďan a uznale pokýval hlavou: „Jste opravdu kanón! Ale přece jen něco nemůžu pochopit. Proč lidem pokaždé říkáte, že se trefíte tak na padesát procent, když jste ještě ani jedenkrát neminul?”
„To je lehké,” rozesměje se kovboj. „Pak jim hezky vstanou chlupy!”

V Arizoně se ptá kovboj starého rančera: „Prosím vás, když půjdu přes váš pozemek, stihnu vlak ve 14:30?”
„Samozřejmě,” ujistí ho starý Arizoňan, „a když potkáte mé býky, stihnete i ten ve 14:00!”

Povídá Old Šutrhandovi po souboji Vínetuovi: „Deset střel, to si asi za rámeček nedáš…”
„Naopak,” namítne vítěz, „aspoň všichni vidí, jak výborného jsem měl protivníka!”

Prérie, největší žár. Old Šutrhand najednou zvedne prst a vykřikuje: „Podívej, Víno2, láhev koka koly!”
Indián mávne shovívavě rukou: „To se ti jenom zdá.”
„To se mi fakt jen zdá,” zakleje běloch, „je prázdná!”

Potká indián kovboje. Koukají na sebe. Pak indián namíří na kovboje prst. Kovboj zvedne ruce nad hlavu. Indián napřáhne ruku před sebe, dlaní k zemi a pohybuje s ní doprava. Kovboj zvedne obě ruce nad hlavu a natažené konce prstů nad hlavou spojí. Pak se rozejdou. Kovboj dojde domů a večer v hospodě vypráví a předvádí scénu: „Dneska jsem potkal indiána a on na mě – Jsi synem smrti! A já na něj: – Ušetři mne! Indián na mě: – Ujednáno! a tak já na něj: – Odcházím domů! Indián se vrátí domů a večer u ohně vypráví a předvádí scénu: „Dneska jsem potkal kovboje a to vám byl hlupák. Já na něj – Kdo jsi? A on na mě: – Králík! A já na něj : – Prérijní? A on: – Ne, skalní!

Přiběhne indián k náčelníkovi a hlásí: „Mám pro tebe dvě zprávy, Velký Buvole. Jednu dobrou a jednu zlou.”
„Tak nejprve tu špatnou.”
„Za městem se usadili cikáni,” odpoví indián.
„A ta dobrá?” zeptá se náčelník.
„Chutnají jako bizoni.”

Kovboj Jim navštíví svou milenku a najde ji v posteli s Fredem. Celý rozčilený ho zavolá do vedlejší místnosti a nabídne čestný souboj na pistole. Fred ale navrhuje: „Abychom se více nehádali, vystřelíme oba najednou do vzduchu a padneme na zem jako mrtví. Ke komu se Marion nakloní, ten ji bude mít natrvalo.”
Práskly dva výstřely. Marion vyběhla z ložnice a když viděla oba na zemi, otevřela skříň a zvolala: „Willi, pojď ven, oba jsou mrtví!”

Ptá se Bud přítele: „Víš už, Billy, s kým půjdeš tancovat?”
„S Kim,” prozrazuje Bill.
„No, na to se tě právě ptám, s kym?”

Na divokém západě postarší kovboj přivádí k doktorovi mladého: „Pane doktore, pomozte mému zeti. Já jsem mu včera prostřelil nohu.”
„Ale to není hezké – střílet po vlastním zeti!”
„No však když jsem po něm střílel, on ještě být mým zetěm nechtěl!”

Dobírá si protivník před soubojem Old Šutrhanda: „Proč s sebou nosíš ten obrovský kufr, to sis už připravil rakev?”
Oldík ho zpraží: „Ne, vzal jsem si pár skalpů pro štěstí.”

„Díky rychlým rukám a neuvěřitelně přesné mušce dokáži sestřelit kouřícímu chlapovi cigaretu na zem,” básní o svých pistolnických schopnostech mladý Texasan.
„Neuvěřitelné! Velkolepé!” jásají jedni.
Druzí jsou skeptičtí: „To nikdo nedokáže! Se jenom vytahuješ! Tak ukaž…”
„No dobře,” prohlásí tedy pistolník, „najde se mezi vámi nějaký dobrovolník?”
Po chvilce váhání vystoupí jeden statečný muž a uvolí se stát živým terčem. Všichni vyjdou z baru na prašnou ulici, odvážlivec si zapálí cigárko, vytahující se pistolník poodstoupí od něj na padesát metrů, pak bleskurychle vytasí svůj kanón a na zem dopadne ustřelený kousek cigarety.
Všichni na to koukají s otevřenou hubou, nemohou tomu uvěřit. Vášnivě mezi sebou diskutují. Najednou něco těžce dopadne na zem. Všichni se otočí na místo, kde ještě před chvílí stál ten odvážlivec a teď vidí, jak leží čelem v písku, kus hlavy pryč a okolo kaluž krve jako z vola.
„Sakra,” posteskne si střelec, „ještě to musím vybrousit.”

Nerozluční přátelé Old Šutrhand a Víno2 jdou na bizony, když se před nimi objeví had.
„Pozor, zmije!” vykřikne indián.
„Neblázni,” zasměje se běloch, „kde by se tu vzalo takový fáro?”

Jdou dva Židi kolem saloonu a zastaví je nějaký kovboj a jednomu z nich vyhrožuje: „Ani krok, nebo z tvého kamaráda udělám cedník!”
Žid se zamyslí a pak říká kovbojovi: „Díky za nabídku, ale mně by se spíš hodila nerezová pánev…”

Po krvavém boji zajmou krvežízniví indiáni osadníka a jeho ženu.
„Půjdete ke kůlu smrti!” oznamuje zajatcům vítězoslavně náčelník.
„Půjdeme,” povídá s notnou dávkou sarkazmu muž, „jen nám řekněte, proč jste nám teda nejdřív ustřelili nohy?!”

Baví se dva kovboji: „Hele, Johne, kdo tě skalpoval?”
„Nikdo, Bille. Chtěl jsem se oběsit na svých dlouhých vlasech a ony to nevydržely!”

Do baru vtrhne rozzuřený šerif a popadne za rameno jednoho z kovbojů: „Billy, tvůj kůň se mi právě vysral na hlavu! Já vím, že sereš na zákony, ale tohle už je moc!”