KATEGORIE: Vtipy o koních

„Pane doktore, mně se v noci zdá, že jsem kůň,“ stěžuje si pacient psychiatrovi.
„To je normální sen.“
„Nojo, ale když já mám vždycky ráno prázdný slamník.“

Před derby si zašel tréner s koněm do kina, aby se uklidnili.
Kůň se náramně bavil a smál se na celé kolo.
„Prosím vás, proč se to zvíře tak baví,“ divila se jedna vedlesedící dáma.
„Nevím, taky mě to překvapuje. Když četl tu knihu, vůbec se mu nelíbila.“

„Vaše lordstvo, neměl byste pouze jezdit na koni, ale v zájmu svého zdraví chodit taky pěšky.“
„To je zvláštní, doktore, váš názor se shoduje s jednáním mého koně.“

,,Vaše lordstvo, neměl byste jen jezdit na koni,
ale v zájmu vašeho zdraví i chodit pěšky!“
,,To je zvláštní doktore, váš názor se shoduje
s jednáním mého koně!!!“

Pan Novotný jede v Praze na koni a druhého vede za otěže za sebou.
,,Kam jedete?“, volá na něj pan Koudelka. ,,No do práce přece!“,,A co s tím
druhým koněm?!?“ ,,Já u divadla přestupuju!“

,,Tati, představ si, že jeden pán v cirkusu vyskočil koni na hřbet,
pak se mu spustil pod břicho, chytil ho za ocas a nakonec mu vylezl na krk!“
,,To je toho, tohle všechno jsem udělal, když jsem jel na koni poprvé…“

Pan Dragounek jede po příkopech na koni a druhého vleče za sebou na provaze.
„Hej, kam jedete?“ volá na něho pan Chomoutek.
„No kam bych jel, do práce.“
„A na co ten druhý kůň?“
„Já na Florenci přesedám.“

Podzimní manevry asi tak roku 1870.
Poručík dragounů křičí na vyděšeného vojáka:
„Okamžitě slezte z toho koně a pojďte se podívat, jak na něm blbě sedíte!“

V jízdárně, kde půjčují koně, se ptal jeden zájemce na cenu za hodinu.
Když dostal odpověď, že to stojí dvacet korun, upřesňoval: „Počítáte, samozřejmě, tu dobu, kdy příjde kůň, že ano? Může se stát, že já příjdu o něco později.“

Zvěrolékař předepsal koni žlutý prášek proti zažívacím potížím a říká podkonímu:
„Foukněte to rourkou do něho.“
Druhý den přijde podkoní znovu ke zvěrolékaři, obličej má celý strhaný.
„Copak se vám stalo?“
„Ale, představte si, ta mrcha foukla první.“

Kněz prodával svého starého koně. Kupec si koně prohlédl a koupil ho. Kněz ještě kupci zdůraznil, že místo povelu „krok“ má říci „pane bože“ a místo „stůj“ má říct „amen“.
Tak sedl muž na koně a řekl „pane bože“ a kůň se rozešel. Muž řekl znova „pane bože“ a kůň začal klusat. To se mu líbilo. Řekl to ještě několikrát a kůň se rozběhl strašnou rychlostí. Najednou se před nimi objevil útes. Muž zaječel „stůj“. Kůň nezastavil. Muž křičel všechny možné příkazy, „prrr!“, „hoou!“, pokusil se koně stáhnout zpátky, ale nic ho nezastavilo.
Pak si najednou vzpomněl a zaječel „Amen“. Kůň se zastavil těsně na okraji, dříve než spadli dolů. Strachem zpocenému muži se ulevilo, položil ruku koni na krk a pak řekl „pane bože“.

Kovboj vlítne do salonu a zařve: „kdo mi ukradl koně, ať se hned přizná,
nebo udělám to co můj strýc před 50 lety!“ Chvíli je ticho a pak jeden
zvedá ruku a rostřeseným hlasem povídá: „sorry, máš ho za rohem“ po chvíli
to ostatním nedá a zeptají se: „Co že udělal ten tvůj strýc?!“ Kovboj jim odpoví:
„Šel domů pěšky“ …

„Hej, Patriku, co jsi dal svému koni, když měl koliku?“
„Terpentýn.“
Po třech dnech: „Hej, Patriku, ten kůň mi tom terpentýnu chcípnul!“
„No vždyť ten můj taky.“

Kůň: „Jo, pánové, zamlada jsem dělal pěkné koniny.“

„Maminko, a proč ti koně tak rychle běží?“
ptá se malý Honzík, který se dívá na televizní přenos z dostihů.
„Běží, protože ten co doběhne první, dostane cenu,“ vysvětluje chlapci matka.
„No dobře, ale na co potom běží ti ostatní?“

Pane vrchní, já mám hlad, že bych snědl i koně s kopyty.
„Lituji, pane, ale tohle jídlo na jídelním lístku nemáme.“

„Tatí, ten jeden pán v cirkuse vyskočí koni na záda, sveze se mu pod břicho, chytí za ohon a nakonec mu vyleze na krk!“
„To je toho! Všechno tohle jsem dokázal, už když jsem seděl na koni poprvé!“

Víte proč nepošlou koně do vesmíru?
Protože je riziko že odtáhnou malý nebo velký vůz.

„Kamaráde, řekni mi upřímně, mám koňský obličej?“ „Uklidni se, proč bys měl mít koňský obličej?“ „Představ si, že stojím v neděli v Chuchli na zastávce, přiběhne ke mně žokej, hodí na mě sedlo, naskočí, zacinká zvonek…“ „A co jsi dělal?“ „No co bych dělal?! Dělal jsem, co jsem mohl, byl jsem druhý!“

Jeden chlap má strašně inteligentního koně. Všude se s ním chlubí a pravidelně s ním jezdí za milenkou a kůň ho vždycky čeká pod oknem. Tak za ní zase jednou jede.
Vyběhne do třetího patra, zazvoní a milenka mu otevře. Zdráhá se ho pustit, protože manžel se má brzy vrátit. Nakonec se přece jenom nechá umluvit. Samozřejmě, když jsou v nejlepším, tak se ozve zvonek.
Chlap bez váhání vyskočí z okna, paní jde otevřít.
Za dveřmi stojí kůň a povídá: „Madam, vyřiďte šéfovi, že začalo pršet, tak počkám pod bránou.“