Veronika a Michal jsou oba pacienti na psychině. Jednoho dne se procházejí okolo bazénu a v tom Michal náhle skočí do vody. Potopí se jako kámen a nevyplave. Veronika okamžitě skočí za ním, aby ho zachránila. Ponoří se na dno a vytáhne Michala ven. Když se o tomto hrdinském činu dozví ředitel ústavu, okamžitě dá příkaz propustit Veroniku z psychiny, protože poznal, že je duševně naprosto stabilní a příčetná. Tak jde tedy k ní, aby jí sdělil velkou novinu: “Veroniko, mám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Nejprve dobrá zpráva, a sice můžeš opustit ústav, neboť jsi byla schopna zachránit jinému pacientovi život. Myslím tedy, že jsi opět mentálně v pořádku. Špatná zpráva je ta, že se Michal, kterého si zachránila, krátce poté oběsil v koupelně na pásku z kalhot jeho obleku. Je mi to líto, je mrtev.” Veronika se na něho krátce podívá a prohlásí: “On nespáchal sebevraždu, já jsem ho tam pověsila, aby uschl.”