Jde chlapík do práce kolem jedné zahrady a v ní vidí jiného chlápka, jak se klidně houpe v houpacím křesle, bafe z doutníku a filozoficky kouká do oblohy. Když jde domů, tak stejný obrázek: “Houpací křeslo, doutník, zamyšlený pohled do nebe.” Druhý den to samé: “Chlápek se pohupuje, kouří doutník a čučí do nebe. Večer to samé. Tak to jde několik dní, až to ten první nevydrží a jednou zavolá přes plot: “Dobrý den, to se takhle houpete celý život?” Ten druhý maník jen vytáhne doutník z pusy, vyfoukne kouř a filozoficky prohlásí: “Ne. Celý ještě ne.”