Přijede česká reportérka na detvianske lazy dělat reportáž o dlouhověkých bačích, žijících v horách Poľany. Přijde k malé dřevené salaši a vidí tam vrásčitého baču, jak nese obrovský sud na ramenou. Hned k němu přijde a ptá se ho: „Pane bačo, jak se Vám povedlo být takový čiperný do tak vysokého věku?“ – „Ále, to nič nie, je dievka moja. Ráno si dám poldeci slivovice, na obed zase poldeci slivovice a večer tiež poldeci slivovice.“ – „A kolik je Vám let?“ – „Mne iba 80, ale tam vyššie v horách žije jeden ešte starší bača.“ A tak se reportérka vydá hledat toho staršího baču. Najde ho, jak před salaší rube dřevo obrovskou sekerou. I toho se ptá: „Pane bačo, jako se Vám podařilo být takový čilý do tak vysokého věku?“ – „Ako, dievka moja? Ráno si dám deci slivovice, na obed zase deci slivovice a večer tiež deci slivovice.“ – „A kolik je Vám let?“ – „Tohto roku budem mať 90 rokov, ale tam vyššie žije že vraj ešte starší bača.“ A tak se reportérka vydá hledat ještě staršího baču. Nakonec najde před starou ošuntělou salaší sedět na lavičce vetchého stařečka. A ptá se ho: „Pane bačo, jak se Vám povedlo dožít tak vysokého věku?“ – „To nič nie je, dievka moja. Ráno si dám fľašu slivovice, na obed zase fľašu slivovice a večer tiež fľašu slivovice.“ – “ A kolik je Vám let?“ – „33, dievka moja…“
